ISAAC NEWTON
(4. 1. 1643 - 20. 3. 1727)
ŽIVOT
Tento anglický matematik, fyzik, astronom, filozof, alchymista a teolog je mnohdy považován za jednoho z nejvlivnějších osobností lidských dějin. Narodil se v rodině statkáře ve Woolsthorpu pár měsíců po smrti svého otce, vychovávala ho babička. Chodil nejdříve na vesnickou školu, poté pokračoval na King's school v Granthamu, ve škole však příliš nevynikal.
V osmnácti letech nastoupil na Trinity College v Cambridge, tam se probouzí jeho zájem o fyziku a matematiku a pouští se do svého vlastního výzkumu. Jeho metoda byla jednoduchá: na základě pohybových jevů prozkoumat přírodní síly a pak použít těchto sil k vysvětlení dalších jevů. Vytvořil matematickou analýzu a to mu umožnilo provádět výpočty s odvozenými silami. Z toho vzniká kniha Matematické základy přírodní filosofie (1687), kde jsou formulovány tři pohybové zákony a zákon všeobecné gravitace. Když je univerzita kvůli morové epidemii zavřena, vrací se domů a pokračuje ve vlastním bádání. Podle pověsti mu právě v této době spadlo na hlavu jablko a on díky tomu přišel na myšlenku gravitace. Zabývá se také optikou a zjišťuje, že barva je vlastností světelných paprsků a bílé světlo je složeno ze škály barev. Tyto poznatky publikuje v knize Optics. Roku 1665 získává bakalářský titul a místo učitele na Trinity College.
Je zvolen členem Královské společnosti, později jejím předsedou, také je povýšen do rytířského stavu a členem parlamentu. Proslavil se bojem proti penězokazům a byl jmenován dozorcem v královské mincovně. Na konci života trpěl dnou a ledvinovými a žlučníkovými kameny a po pěti letech nemoci podlehl. Je pohřbený ve Westminsterském opatství.
Byl hluboce věřící, říkal, že gravitace je přímou akcí Boha.
Newton je jednotka síly.
Jak je to s jablkem a gravitační zákon
Že Newtonovi jablko spadlo na hlavu je pravděpodobně opravdu jen pověst, padající jablko ho však skutečně inspiruje k formulování zákonů gravitace. Když dopadlo do trávy, zamyslel se, proč vždycky padá kolmo k zemi.
Každá dvě tělesa se navzájem přitahují stejně velkými gravitačními silami Fg, - Fg opačného směru, přičemž velikost této síly pro dvě stejnorodá tělesa tvaru koule je přímo úměrná součinu jejich hmotností a nepřímo úměrná druhé mocnině vzdálenosti r jejich středů.
Tři pohybové zákony
- Zákon setrvačnosti - Jestliže na těleso nepůsobí žádné vnější síly nebo výslednice sil je nulová, pak těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném přímočarém pohybu.
- Zákon síly - Jestliže na těleso působí síla, pak se těleso pohybuje zrychlením, které je přímo úměrné působící síle a nepřímo úměrné hmotnosti tělesa.
- Zákon akce a reakce - Jestliže těleso 1 působí silou na těleso 2, pak také těleso 2 působí na těleso 1 stejně velkou opačně orientovanou silou.
Říká, že tyto zákony platí nejen na zemi, ale i ve vesmíru.